Strom většinou středních rozměrů, zřídka dorůstající výšky 45 m s průměrem kmene do 100 cm. Borovice má kůlový kořen, netrpí vývraty. Na bažinatých půdách je však zakořeněna mělce. Má křehké dřevo, pod tíhou sněhu a námrazy dochází často k vrcholovým zlomům. Je naprosto mrazuvzdorná, netrpí pozdními ani ranými mrazíky. Patří mezi světlomilné dřeviny, v zápoji rychle ztrácí spodní větve. Ideální jsou hluboká, lehká písčitohlinitá, mírně vlhká, kyselá stanoviště. Dokáže krýt potřebu vody z mnohem větší hloubky než jiné dřeviny, vyskytuje se proto na stanovištích extrémně suchých, ale také na podmáčených. Borovice vyklíčí i ve štěrbinách holých skal. Roste s úspěchem na chudých suchých píscích, dunách, vátých píscích, na štěrku, na kamenitých sutích jakož i podmáčených půdách a na rašelinných podkladech. Vysazená na hlubší živné půdě dosahuje velkých rozměrů. V přírodě je ovšem vytlačována z příznivějších stanovišť dřevinami, které snášejí stín. Je nenáročná na klimatické podmínky – roste úspěšně v klimaticky velmi rozdílných podmínkách, od nejnižších poloh – doubrav (1. LVS) až po bukové smrčiny (7. LVS), tj. cca do 1000–1100 m n.m. Není příliš vhodná k použití v prostředí větších měst a průmyslových oblastí. Borovice je druhým lesnicky nejvýznamnějším jehličnanem po smrku.